Snímání z kříže (Uložení do hrobu)
Caravaggio přivádí pašije na zem. Dva muži — jeden shrbený námahou, druhý svírající Krista pod koleny — spouštějí tělo k kamenné desce, která se k nám vysouvá jako oltář. Marie Magdaléna a Panna Maria se tlačí vpřed, zatímco postava v oranžovém zvedá ruce v gestu zoufalství. Světlo vyřezává těla z temnoty; paleta je střídmá a emoce nechráněná. Obraz, malovaný asi 1603–1604, dělá z diváka svědka na vzdálenost paže: ochablá ruka se téměř dotýká kamene a tíha i žal jsou sdíleny těmi, kdo ho nesou. Šerosvit a fyzická bezprostřednost ovlivnily barokní malbu po celé Evropě a ukázaly, že víru lze zobrazit potem, stínem i dotykem.
Proč je toto dílo důležité
- Tento obraz určuje barokní naturalismus i práci se šerosvitem.
- Kompozice spojuje oltář a výjev do jediného dramatického aktu.
Na co se zaměřit
- Všimněte si kamenné desky, která se vysouvá směrem k divákovi.
- Všimněte si shrbených zad a napjatých paží Nikodéma.
- Všimněte si Kristovy ochablé ruky, která se téměř dotýká kamene.
Zajímavost
Obraz byl roku 1797 odvezen do Paříže a do Říma se vrátil v roce 1816.
Last Minute nabídky
Najděte nejlevnější last minute nabídky pro návštěvu Vatikánská pinakotéka a uvidíte Snímání z kříže (Uložení do hrobu) na vlastní oči!
