Athéna a Marsyas

Tento římský mramor znovu vytváří slavnou řeckou skupinu připisovanou Myrónovi (polovina 5. století př. n. l.). Příběh je známý: Athéna vynalezla dvojitou flétnu (aulos), ale odhodila ji, když jí nafukovala tváře; Marsyas, lesní satyr, se po nástroji natáhne — a tím si přivodí osudovou hudební soutěž s Apollónem. Kompozice je dialog protikladů: Athénin vzpřímený krok, přilba a égis jako znamení měřené moudrosti proti Marsyově kroucenému, chlupatému tělu s kozlíma ušima a impulzivním gestem. Prázdné místo, kde flétny kdysi ležely, je stejně důležité jako figury: soustředí oko na rozhodnutí a touhu. Přísná jasnost, rytmické kontury a morální varování se tu spojují do kompaktní lekce o umění, pýše a následcích.